Bioplyn

Vliv cílené aplikace Amalgerolu Classic na zvýšení výtěžnosti bioplynu ze stájové biomasy

Vliv přídavku Amalgerolu Classic na produkci tzv. skleníkových plynů Rozklad organických materiálů v přírodním prostředí a posléze i v podmínkách většiny dřívějších i soudobých typů biotechnologie pravidelně doprovázen vznikem a uvolňováním určité škály plynných látek. Jsou to v podstatě koprodukty rozkladných dějů, podmíněných celou škálou tzv. dekompozičních mikroorganismů, podílejících se na recyklaci přírodních struktur - ať rostlinného nebo živočišného původu. Podle charakteru a chemické skladby takových organických struktur se liší také skladba spektra při biodegradaci vznikajících a následně i do ovzduší unikajících plynů.

Nás v tuto chvíli zajímají hlavně ty plyny, které na jedné straně - pokud volně unikají do biotického prostředí - životní prostředí zatěžují (a některé z nich působí nejenom jako smyslově obtížné frakce, ale dokonce i poškozují zdraví zasídlených mikro- i makroorganismů) a na druhé straně mají vlastnosti, kterých lze cíleně využívat ku prospěchu člověka a jeho celospolečenských zájmů.

Jmenovitě jsou to takové plyny, které můžeme nazývat energetickými nebo i nutritivními donátory. V zájmu upřesnění situační orientace uvedeme nyní stručné exemplární a současně kategorizující pojmové porovnání. Pro modelové vyjádření vybíráme dva reprezentanty z celé zmiňované skupiny, kteří schématicky vyjádří možné směry efektivního využití.

Jsou to dva charakteristické plynné produkty rozkladných dějů - jednak smyslově dokonale postižitelný čpavek a jednak smyslově naopak zcela nepostřehnutelný metan. Oba dva svými osobitými vlastnostmi vyjadřují charakter a do jisté míry i zpodobňují velkou většinu dalších podobných katabolitů. Mohou tedy skutečně fungovat jako modeloví zástupci celé škály ostatních plynných substancí, kontaminujících aerosféru a mimo jiné i námi vdechovaný vzduch.

Čpavek (amoniak) se uvolňuje z dusíkatých struktur, vznikajících v největší míře při rozkladu velmi složitých bílkovinných struktur, metan vzniká při dekompozici naprosté většiny ostatních látek. Čpavek, jako nositel významné půdní živiny - dusíku - může být efektivně využit především tím, že je mu zabráněno mikrobiotechnolgickou metodou (za stimulující účasti Amalgerolu Classic) dusíkaté komponenty v podobě plynného amoniaku uvolňovat do ovzduší. Právě zmíněná mikrobiotechnologie - při použití amalgerolové modulace - je schopna amoniakální dusík vtipně zakonzervovat do mikrobiálních korpuskulí a v jejich struktuře tuto živinu dopravit až do pedosféry, při hnojení organickými substráty, aniž by došlo k jeho zřetelnému úniku do atmosféry.

Metan nemá sice žádný živný efekt, ale je zato významným energetickým médiem. Již od dob objasnění příčin výskytu magických bahenních světélek je známo, že je hořlavým plynem a že jeho plamen vykazuje velmi solidní tepelnou hodnotu. Proto jej soudobá environmentální věda spolu s technokratickým světem začíná intenzívně využívat jako donátora tepla a tudíž i jako zdroj přímé (přímotopné systémy a ohřevy tímto médiem) nebo i transformovatelné energie při využití v kogeneračních jednotkách k výrobě tepla i elektřiny v upravených speciálních pohonných jednotkách a k nim připojených elektrických generátorech.

Otázkou vlivu působení některých speciálních regulativních tekutých přísad, cíleně aplikovaných na příklad do chlévské mrvy za účelem kontroly emisí plynů, jako je metan, čpavek, oxid dusný a oxidy uhlíku, závažných znečišťovatelů nejenom lokálního klimatu, ale životního prostředí vůbec, ke kterému dochází během skladování některých statkových hnojiv je předmětem diplomové práce Manuely Schimpleové, (kterou oponovali mj. Univ. Prof. Dipl. ing. Dr. Thomas Amon a Dr. přír. věd. Barbara Amonnová z Univerzity půdoznalectví ve Vídni, a to už v říjnu 2001). Z této poměrně obsáhlé diplomové práce si pro přiblížení základní dějové problematiky dovolujeme uvést několik závěrů a grafů, týkajících se uvedeného programového cíle při ovlivňování procesu spontánního emitování metanu.